Napšašowanje »witśe«, wuslědki 621–630 wót 1165.
| 621 | wab́eńa, Ńeskomuźmy takeg’ wab́eńa, Kcomy witśe do nimskeje strony Našog’ měra, našog , Gaž tam śěgnu w smugach zwězanych. Lej, kak žwałki rěckow su bžez cuśa, Weto měr a pórěd k puśu słuša, Gaž se jadna měrńe dalej zgńo, Druga zas se za ńej kólebjo. Ńeskomuźmy takeg’ wab́eńa, Ńeskomuźmy takeg’ wab́eńa, Kcomy witśe do nimskeje strony Našog’ měra, našog’ strowja dla. Sam se zgnu ku Geru k radowańu, Ab’ jog’ ruku tłocył k hujadnańu, Daś se źinsa jano zachopjo Raz mjaz Serbom, Nimcom bratšojstwo.“ — Pód tym słowom sławneg’ wójwody, |
DSB-HIST kosyk-pserada |
||
| 622 | Sdźaržaſch ga ńamgu tog ńepleka, deŕe až witſche jo ßwaźba.” Hobej ſtanuſchtej ſtakim a pſchiſch ten podomk Lejny a ſkoro te baby, Żowcža ab huroſchkowali tu poſtolu naſchomu poru. Ńozomej ſabyſch až źinßa jo kokoſch a ẃele tog źěła. Żo pak jo kuli ten Juro ße huderił, wěſcźe pak k Lejńe, Sdźaržaſch ga ńamgu tog ńepleka, deŕe až witſche jo ßwaźba.” Hobej ſtanuſchtej ſtakim a źěſchtej na ßwojo źěło. Teke wotroſchki ſchykne a źowki ße gibachu pilńe, Woni ga hugrabachu ten dwor a jen hurumowachu; S běłym pěßkom bu pon ta ſemja poßypowana, Tak až ſche roſchki dwora ſkoro we zyſtoſcźi běchu. |
DSB-HIST kosyk-sserbska-sswazba |
||
| 623 | ſroſchiſch. Glědaj, ſ mojima rukoma ſejoſch witſche tu źowku, We kotrejž chwalobne ſcźěpki dawachu złoẃek, Ně, tak dłujiko ako zo błuźiſch, dej ße daſch huzyſch. Woßeḃe pak jo tŕeba tam ẃele kſchutſchejſche ßłowo, Żož ße tež wola gibjo k hußokim k nim̀ernym ſtatkam, Kenž žeden zaß a žedna ruka ńamožo ſroſchiſch. Glědaj, ſ mojima rukoma ſejoſch witſche tu źowku, We kotrejž chwalobne ſcźěpki dawachu chwalobne płody, Pſcheto ſa mojim palzom wona ße ẁeźeſcho pſcheze, Lažke kiwǹeǹe běſcho jej teke poßłuſchna wola. Wěŕ mě, ẃetſchejſchy pokład dawa ruka do ruki, Schěžej tež hujźo, zwiblowańe ga ſchěńo jen naßlědk. Kaž jaden |
DSB-HIST kosyk-sserbska-sswazba |
||
| 624 | ! (Madlena wótejźo.) Co jan witśe Hance gronim, pśec ńejsom ned źinsa k Co debu, młody kněz? Mato: Dožeń k šejcoju hopšašat, ńejo-li mě hyšći škórńe pórěźił. Madlena: Ale młody kněz, ja ga som je hakle tam pśed chylku dońasła. Mato: Žeń janož a hopšašaj! (Madlena wótejźo.) Co jan witśe Hance gronim, pśec ńejsom ned źinsa k ńej dognał; až som roztergane škórńe měł, to jej rowno groniś ńamogu. Gaby janož Marija how była, wěsće by mě por krošow dała a mě něco wo Hancycce poẃedała. — Madlena, pójź how; hutrěj seḃe |
DSB-HIST malinski-nankowe-skorne |
||
| 625 | ẃele rozyma měło a domoj pśišło. — Witśe pójdu k špektaŕejcom, ale ṕeŕej musym se , pójź how; hutrěj seḃe ruce, źi po Mariju do šyśa a groń jej, až dej ned domoj pśiś, až — ach — ja dŕe som tu Madlenu k šejcoju pósłał; gaby jano to źowćo samo tak ẃele rozyma měło a domoj pśišło. — Witśe pójdu k špektaŕejcom, ale ṕeŕej musym se humyś a włosy nawoskowaś, pótom buźo Hanka skeŕej kukaś a groniś: „Mój luby Matko, mój złośany Matsko“ — ej, helski Matko, ej, žadny Matsko! kak rědńe by było, gaby mě groniła: |
DSB-HIST malinski-nankowe-skorne |
||
| 626 | musy te škórńe pódašwowaś, ten góle je witśe abo zajtša rano pśińaso. Mato: I wěźeła, kak som ceły tak ako we ńebju, gaž teḃe zasej wiźim! — Som narski, co mě na to wótegroni. Madlena (zastupi): Mejstaŕ šejc dajo wam ẃele dobrośi (dobrego) groniś, až musy te škórńe pódašwowaś, ten góle je witśe abo zajtša rano pśińaso. Mato: I, lěz mě ze swójim šejcom, ty stare chóžyšćo! — To jo mě lud, škórnje su janož tšošku rozprojte a južo jich ńam’žo wěcej pórěźiś; to ga by ja sam seḃe je pórěźił. — Ach, ja |
DSB-HIST malinski-nankowe-skorne |
||
| 627 | a zgóni-li wóna to, ga ned witśe se zastśěliju. — Co to jo. ) Ach, ja błazan! Ṕeńeze pśepiju, škórńe roztergam a nět som bósy; rědny zachoṕeńk k nowemu žyẃeńu po nejlěṕej hobstanej eksaḿe. Gaby Hanka wěźeła, až som bósy, ńeby mě zo wšym wěcej wiźeś kśěła, a zgóni-li wóna to, ga ned witśe se zastśěliju. — Co to jo. — No, to by mě hyšći tak było, něto dŕe mě hyšći něchten na šyju pśilězo, jo, rowno how k nam śěgnu, jaden muski a jana źeńska. — Góc ńeẃedko, gaby ja weto luḃej tśi |
DSB-HIST malinski-nankowe-skorne |
||
| 628 | mama domoj pśiźotej, groń jima, až witśe pójdu na wójnu. (K Hancy a . Madlena, hutrěj seḃe ruce a pódaj mě tu micu, ale ńeglědaj mě na nogi, howac se dajoš do směcha a ja se ńeby mogł zeźaržaś a by śi janu wotrěznuł. Madlena, pósłuchaj, gaž Marija a mama domoj pśiźotej, groń jima, až witśe pójdu na wójnu. (K Hancy a Juroju): No, jo-li wama pšaẃe, ga pójźomy nět. Hanka: Tak jo pšaẃe, tak se mě spódobaśo, ga pójźomy nět; Robertko pójś! (Hanka poẃesy se Robertoju pód pažu a wótchada a |
DSB-HIST malinski-nankowe-skorne |
||
| 629 | Hanka, dobru noc, mója lubosć; witśe se zatśěliju — abo pójdu na wójnu; rozgoŕony): Pšosym was, kněz Goldental — cośo wy se dlujko we našom měsće zaźaržaś? Juro: Cu how kradu wóstaś a naźeju se, až se bližej póznajomej. Mato (k seḃe): Dobru noc, Hanka, dobru noc, mója lubosć; witśe se zatśěliju — abo pójdu na wójnu; tak jěsno ak mě nan hupłaśijo — punktum. Te žadne tśiźasća tolari, te žadne škórńe a ten nejžadńejšy Robert. Hanka: Kněz Mato, wy sćo źinsa cely zamyslony; jo wam styskno za Lipskom? sćo tam niźi |
DSB-HIST malinski-nankowe-skorne |
||
| 630 | Hanka — ńezgubim-li źinsa rozyma — ga witśe se zastśělim abo — pójdu do wójny! stwóŕenim swěta. Gaby mě jano weto za janu kanu dosegało! Hanka: Pójźćo, kněz Matsko, seńomy se za blido (ẃeźo jogo ku blidu) . Mato (tak aby kśěł płakaś): Ach — kněžna — Hanka — ńezgubim-li źinsa rozyma — ga witśe se zastśělim abo — pójdu do wójny! Hanka: Co, jo źe wam lubka ńewěrna? Mało: Och, tšašńe ńewěrna, płakaś by mogał. Juro: Ach, napijśo se luḃej! Piwo tužne mysle zalejo. Hanka: Kněz kjaremaŕ, pśińasćo knězoma piwo |
DSB-HIST malinski-nankowe-skorne |