Napšašowanje »witśe«, wuslědki 1491–1500 wót 2046.
| 1491 | , Až ta niſch ſ tog’ lanu malßńej źo! Źinßa, niſch, jan’ chwataj, až ßy wſcha, Witſche, witſche ga jo ßobota, Witſche ja ſchi ńeb’du wězej ſpiwkaſch, Pótom móžoſch we tom rožku zywkaſch. Luſchtńe hob́ertaj ße kólaſko, Až ta trozujoſch a ńozoſch hyſch, Ga ja marſkam ſchi, ja twóje tſchuny Napinam, až klinze ak te ſwóny. Luſchtńe hob́ertaj ße kólaſko, Až ta niſch ſ tog’ lanu malßńej źo! Źinßa, niſch, jan’ chwataj, až ßy wſcha, Witſche, witſche ga jo ßobota, Witſche ja ſchi ńeb’du wězej ſpiwkaſch, Pótom móžoſch we tom rožku zywkaſch. Luſchtńe hob́ertaj ße kólaſko, Až ta niſch ſ tog’ lanu malßńej źo! Čas. Mać. Serb. 1877, 52 Tśi pśělnice. Tſchi pſchělnize gromaźe pſchěźachu A |
DSB-HIST kosyk-pesne-1 |
||
| 1492 | tog’ lanu malßńej źo! Źinßa, niſch, jan’ chwataj, až ßy wſcha, Witſche, witſche ga jo ßobota, Witſche ja ſchi ńeb’du wězej ſpiwkaſch, Pótom móžoſch we tom rožku zywkaſch. Luſchtńe hob́ertaj ße kólaſko, Až ta niſch ſ tog’ lanu Ga ja marſkam ſchi, ja twóje tſchuny Napinam, až klinze ak te ſwóny. Luſchtńe hob́ertaj ße kólaſko, Až ta niſch ſ tog’ lanu malßńej źo! Źinßa, niſch, jan’ chwataj, až ßy wſcha, Witſche, witſche ga jo ßobota, Witſche ja ſchi ńeb’du wězej ſpiwkaſch, Pótom móžoſch we tom rožku zywkaſch. Luſchtńe hob́ertaj ße kólaſko, Až ta niſch ſ tog’ lanu malßńej źo! Čas. Mać. Serb. 1877, 52 Tśi pśělnice. Tſchi pſchělnize gromaźe pſchěźachu A ßwójo pſchěźeno chwalachu. „ |
DSB-HIST kosyk-pesne-1 |
||
| 1493 | , Ak młoduſchke kwětaſchki wóńeze, Do hupaza deŕe wſcho huſawijajſcho A žyźane banty nutſch hupſchipinajſcho, Och wjaßele pótom mě hobdajo, Gaž pſches witſche hupaz mě kronujo. Lej, ſoŕa pód ſajtſcha ße ſažagle A ſtupa tež bližej to wjaßele, Aj, ſe ßamym błyſchcźom b’du huhoblekana pory ße juſkajzy pſchejdu, Ně, k pŕednemu raſu ga buźo to, Až pſcheswitſche hupaz mě kronujo. Jan tergajſcho rože nět žagleze, Ak młoduſchke kwětaſchki wóńeze, Do hupaza deŕe wſcho huſawijajſcho A žyźane banty nutſch hupſchipinajſcho, Och wjaßele pótom mě hobdajo, Gaž pſches witſche hupaz mě kronujo. Lej, ſoŕa pód ſajtſcha ße ſažagle A ſtupa tež bližej to wjaßele, Aj, ſe ßamym błyſchcźom b’du huhoblekana, Kaž kralowka ſ kſchaßnoſcźu hukronowana. Mě hutſchoba dyba, kak buźo to, Gaž witſche juž hupaz mě kronujo? A góźiny lizym |
DSB-HIST kosyk-pesne-1 |
||
| 1494 | wjaßele, Aj, ſe ßamym błyſchcźom b’du huhoblekana, Kaž kralowka ſ kſchaßnoſcźu hukronowana. Mě hutſchoba dyba, kak buźo to, Gaž witſche juž hupaz mě kronujo? A góźiny lizym ja ńeſcźerpna, Ssom ńedozakana dla wjaßela, Och pſchejźo jan źinßa, to niḿerne, hyſchcźi Och wjaßele pótom mě hobdajo, Gaž pſches witſche hupaz mě kronujo. Lej, ſoŕa pód ſajtſcha ße ſažagle A ſtupa tež bližej to wjaßele, Aj, ſe ßamym błyſchcźom b’du huhoblekana, Kaž kralowka ſ kſchaßnoſcźu hukronowana. Mě hutſchoba dyba, kak buźo to, Gaž witſche juž hupaz mě kronujo? A góźiny lizym ja ńeſcźerpna, Ssom ńedozakana dla wjaßela, Och pſchejźo jan źinßa, to niḿerne, hyſchcźi, Pón teke ße hupaz mě na głoẃe błyſchcźi. Zo, maſcheŕka, ſ głowu tak wijoſcho? Lej, witſche ga hupaz mě |
DSB-HIST kosyk-pesne-1 |
||
| 1495 | to niḿerne, hyſchcźi, Pón teke ße hupaz mě na głoẃe błyſchcźi. Zo, maſcheŕka, ſ głowu tak wijoſcho? Lej, witſche ga hupaz mě kronujo!“ — Ak ßwajźbaŕſki źeń ße nět ſaßwita, Ga płakaſcho w tužyzy maſcheŕka; Lej, źowku ga hobojḿe to, Gaž witſche juž hupaz mě kronujo? A góźiny lizym ja ńeſcźerpna, Ssom ńedozakana dla wjaßela, Och pſchejźo jan źinßa, to niḿerne, hyſchcźi, Pón teke ße hupaz mě na głoẃe błyſchcźi. Zo, maſcheŕka, ſ głowu tak wijoſcho? Lej, witſche ga hupaz mě kronujo!“ — Ak ßwajźbaŕſki źeń ße nět ſaßwita, Ga płakaſcho w tužyzy maſcheŕka; Lej, źowku ga hobojḿe ßḿertniza w nozy A ſamknu na pſcheze jej luboßnej wózy. Ten ßwajźbaŕſki hupaz jej huprěł jo, A źinßa ten ßḿertny ju kronujo. |
DSB-HIST kosyk-pesne-1 |
||
| 1496 | měr Źinß jo bóžej maſchi źeń, mě wěŕ.““ „Chto ga take jan’ ſchi ſwawrijo? Źinßa ńejo lěpſche ako witſche, Daſchi pak ße głowka ſrownajo; Njezwibluj jan’, rědne wózko bytſche; Pójź ga, pójź ga, mója lubſchejſcha, Zomej , Wjaßoła a tež ned luſchtna byſch, Kólaſku bdu tſchuny ſrosrěſowaſch.“ „„Lubſchy, lubſchy, daj mě źinß jan’ měr Źinß jo bóžej maſchi źeń, mě wěŕ.““ „Chto ga take jan’ ſchi ſwawrijo? Źinßa ńejo lěpſche ako witſche, Daſchi pak ße głowka ſrownajo; Njezwibluj jan’, rědne wózko bytſche; Pójź ga, pójź ga, mója lubſchejſcha, Zomej k reji ſleſcheſch, Marijka.“ Glědaj, wóna da ße nagroniſch, A ße k reji ſkóro pſchichylaſcho; Bžes kóńza ße kſchěchu |
DSB-HIST kosyk-pesne-1 |
||
| 1497 | Mě głowa tak pali, o mamzyzka, A pſchelaßńe dybozo hutſchoba.““ „Pón ſpijkaj jan dalej, ty jagńetko, Wſchak witſche jo wſchykno ſažyło.“ „„Och mama, wółajſcho ſtarzyzku, Daſch chłoźi mě palezu głowzyzku.““ „Zo drěmaſch take ’ nozy ńebyła na reji. Na ſajtſcha ju maſcheŕka wółaſcho: „Zo, gółbjaſchk, ſpiſch źinßa tak dłujizko?“ „„Mě głowa tak pali, o mamzyzka, A pſchelaßńe dybozo hutſchoba.““ „Pón ſpijkaj jan dalej, ty jagńetko, Wſchak witſche jo wſchykno ſažyło.“ „„Och mama, wółajſcho ſtarzyzku, Daſch chłoźi mě palezu głowzyzku.““ „Zo drěmaſch take we błudnoſcźi? Ta ſtarka ga dawno we roẃe ſpi. Jan ſpijkaj, ty mójo wózyzko, Ta błudnoſcź witſche ſaß wóthujźo.“ |
DSB-HIST kosyk-pesne-2 |
||
| 1498 | “ „Zo drěmaſch take we błudnoſcźi? Ta ſtarka ga dawno we roẃe ſpi. Jan ſpijkaj, ty mójo wózyzko, Ta błudnoſcź witſche ſaß wóthujźo.“ „„Och ßłuchajſcho mamka, te gerze graju, A źinß na ńeźelu reju maju.““ „Te ty jagńetko, Wſchak witſche jo wſchykno ſažyło.“ „„Och mama, wółajſcho ſtarzyzku, Daſch chłoźi mě palezu głowzyzku.““ „Zo drěmaſch take we błudnoſcźi? Ta ſtarka ga dawno we roẃe ſpi. Jan ſpijkaj, ty mójo wózyzko, Ta błudnoſcź witſche ſaß wóthujźo.“ „„Och ßłuchajſcho mamka, te gerze graju, A źinß na ńeźelu reju maju.““ „Te gerze ßu južor wóthujſchli A rejowaſch teke ßu pſcheſtali. Jan ſpijkaj něto, mój janźelik, Ty witſche ſaß ſpiwaſch kaž ſchkobŕonik.“ |
DSB-HIST kosyk-pesne-2 |
||
| 1499 | reju maju.““ „Te gerze ßu južor wóthujſchli A rejowaſch teke ßu pſcheſtali. Jan ſpijkaj něto, mój janźelik, Ty witſche ſaß ſpiwaſch kaž ſchkobŕonik.“ „„Och, mama, mě ſyma ſaß popada, Groń, kogo ga ńaßu tam do rowa ty mójo wózyzko, Ta błudnoſcź witſche ſaß wóthujźo.“ „„Och ßłuchajſcho mamka, te gerze graju, A źinß na ńeźelu reju maju.““ „Te gerze ßu južor wóthujſchli A rejowaſch teke ßu pſcheſtali. Jan ſpijkaj něto, mój janźelik, Ty witſche ſaß ſpiwaſch kaž ſchkobŕonik.“ „„Och, mama, mě ſyma ſaß popada, Groń, kogo ga ńaßu tam do rowa?““ „Nicht ße tam na kjarchob ńeńaßo, Och ſpijkaj, jan ſpijkaj, mój gółbjaſchko, Ssnaſch witſche ße mińo ta |
DSB-HIST kosyk-pesne-2 |
||
| 1500 | ńaßu tam do rowa?““ „Nicht ße tam na kjarchob ńeńaßo, Och ſpijkaj, jan ſpijkaj, mój gółbjaſchko, Ssnaſch witſche ße mińo ta ſymniza, A pótom ßy ſtrowa a wjaßoła.“ — — To witſche jo pſchiſchło a we roẃe Nět gółbjaſchk ſpijka janźelik, Ty witſche ſaß ſpiwaſch kaž ſchkobŕonik.“ „„Och, mama, mě ſyma ſaß popada, Groń, kogo ga ńaßu tam do rowa?““ „Nicht ße tam na kjarchob ńeńaßo, Och ſpijkaj, jan ſpijkaj, mój gółbjaſchko, Ssnaſch witſche ße mińo ta ſymniza, A pótom ßy ſtrowa a wjaßoła.“ — — To witſche jo pſchiſchło a we roẃe Nět gółbjaſchk ſpijka na kjarchob́e. Čas. Mać. Serb. 1927, 9. Mama a synk. „Groń, mama, zo jano tak dłujiko |
DSB-HIST kosyk-pesne-2 |